Svatý Hostýn: Zvony nad horami

Úvodní obrázek článku

Stoupáte tichým lesem, kolem vás vysoké stromy a sem tam průhled na sady a louky svažující se k hanáckým polím. Najednou se vám nad hlavou rozezní zvony a jejich zvuk letí nad horami až tam, kam dohlédnete. Takový je Hostýn. Majestátná hora, která ale umí nabídnout vřelou náruč.

Hostýn lidi fascinoval odedávna. Kdysi dávno tu bylo keltské oppidum, jedno z mála na Moravě. Když se budete pozorně dívat, ještě dnes najdete val, který krouží kolem temene hory a je prostoupen dvěma branami - Slavkovskou a Železnou. Cedule k němu ale nevedou, budete ho muset najít sami.

Stávala tu románská rotunda, říkalo se, že hora je plná stříbrných pokladů. Nejkrásnější je ale pověst o tom, jak Hostýn dostal svou panenku Marii, která srší blesky na nebohé Tatary prchající z lesů pod Hostýnem. Že nevíte, o čem mluvíme? Tak pojďte, půjdeme se podívat spolu.

Vystoupáme prudkým kopcem z Bystřice pod Hostýnem, z Chvalčova nebo z Rusavy. Všechny cesty vedou do kopce a každá je trochu jiná. Nejmalebnější je ta rusavská, je ale taky nejdelší.

Pojďme ale tou cestou, která vede podél Vodní kaple. Ze země tu vyvěrá léčivý pramen a nad ním stojí kaplička jako poděkování. Napijte se pořádně, čekají nás schody. Kamenných stupňů je snad nekonečno. To, co na Hostýně opravdu milujeme, jsou drobné dřevěné stánečky, boudy a útulny, které schodiště lemují. Prodávají se tady svaté obrázky, skleněné růžence a korálky, perníky, hračky pro děti, kokosový kmen, cukrové růžence (ty si rozhodně musíte z Hostýna odnést) a turecký med.

Až budete mít nakoupeno, pojďme dál. Poslední schody jsou popsány jmény farníků, kteří chtěli poděkovat panence Marii za uzdravení. Nad nimi už se tyčí bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Uvnitř je to nádherné a úplně jiné než v ostatních kostelech. Když se pořádně rozhlédnete, uvidíte valašské motivy na stěnách, modrou oblohu se zlatými hvězdami pod kupolí chrámu a zlatem zdobený oltář.

Tak, už vás nebudeme napínat. Jestli zrovna není bohoslužba, půjdeme se podívat za něj. Sedíte-li na kostelní lavici, vypadá to, že nad oltářem poklidně stojí bohorodička s Ježíškem v náručí. Nakouknete - li ale za oltář, uvidíte, že z drobné dlaně Jezulátka létají blesky mezi tatarské hordy, které se hrnou na Hostýn. Legenda vypráví, že když Tataři vtrhli na Moravu, oblehli i Hostýn a jejich tábor ležel, kam až oko dohlédlo. Když vyplenili všechno, co jim přišlo pod ruku, obrátili se i proti Hostýnu, kde se místní schovávali. Nešťastní obyvatelé sepnuli ruce a modlili se k panence Marii. Ta je vyslyšela, a že věděla, jak se Turci bojí blesků a hromů, smetla jejich vojska bouří.

Ať už to pravda je nebo není, sami na Hostýně uvidíte, že je to zvláštní místo. Jakoby tu jinak plynul čas, jakoby tu bylo něco, co k vám promlouvá a otevírá vám cestu k sobě samým. Projděte se od kostela kouzelnou křížovou cestou, kterou pro Hostýn navrhnul Dušan Jurkovič.

Barevné keramické kachle z Rako Rakovník podtrhují lidovou secesi, která se k bazilice krásně hodí. Zajděte si i na rozhlednu a pokochejte se žírnými poli na Hané, odtud uvidíte lidem do talíře snad až v Olomouci.

Hostýn, to už je Valašsko, jak se patří. A přece se jednou stranou dívá na Hanou, druhou na Valašsko, stojí tu rozkročený mezi nimi, jako by říkal, že patří oběma. Na Hostýn se nedá jít jen jednou. Musíte se sem vracet, ukazovat ho dětem a známým, a tak nějak mu být pořád na dohled. Alespoň v myšlenkách.